Křesťanský sociál
listopad, prosinec 2018
ročník XXVII.
28. října s láskou vzpomeneme 100. výročí vzniku Československa, naší vlasti!
Profesor Petr Piťha: Je válka.
A na hranicích se střílí, nebo bere do zajetí. Ženy a děti bojují také, takže nejsou výjimkou
Západní civilizace je ve válce s islámským světem. A prohrává na celé čáře. Proč je křesťanská Evropa tak zoufale neúspěšná?
Protože se rozhodla sama sebe dobrovolně oslabit prosazováním genderistické legislativy, která rozbíjí rodinu, přes ní celou společnost a otevírá dveře ideologii, přinášené do Evropy bojovníky, kteří se vydávají za nebohé uprchlíky na bárkách.
To, čemu říkáme „migrace“, je podle něj ve skutečnosti válka, kterou nejsme schopni pochopit. Migrace, o které se neustále hovoří jako o sociálním problému, je podle Piťhy ve skutečnosti střetem mezi kulturami a náboženstvími.
„Nic si nenamlouvejme. Je válka. Jde přitom o genocidní válku náboženskou, která je pouze vedlejším projevem války. Války, kterou proti Západu vedou muslimští teroristé,“ řekl Piťha.
Tato válka mate tím, že není vedena na úrovni klasických bojových akcí. Má podobu každodenního ideového zápasu o vládu nad světem.
V této válce je podstatná jedna věc. Zatímco židovství a křesťanství ustavují svobodu myšlení, islám, který stojí na druhé straně barikády, lidem poznání přímo diktuje od Boha, přes proroky a ajatoláhy.
„Hned na začátku Bible Adam poznává stvořenou skutečnost a je k tomu Bohem vybídnut. V islámu je Alláhem lidské poznání dáváno skrze zjevení nejprve Mohamedovi, pak sněžím. Ostatním je jimi předepisováno. Důsledkem pak je, že vedle očividné reality (muslim samozřejmě myslí a poznává) stojí nábožensky správné poznání, které určují ajatoláhové,“ objasnil profesor teologie. Podstatné je, že toto boží zjevení je pro muslima ještě důležitější než pozemské právo – to je princip šaríje.
A toto právo chtějí uplatňovat i v západní Evropě, přes její zákony. Toto je
princip podrobení a „vítězství“, o které je v této válce usilováno. Jenže
Evropa si tento válečný princip současných událostí neuvědomuje, a z toho
vyplývá její tolerantní chování a maximální snaha o mírovou koexistenci.
„Uvažovat ve schématech míru je nemístné. Je třeba uvažovat v termínech války.
Z toho mi vyplývá, že se máme starat o hranice a suverenitu. My se však
zabýváme otázkou migrantů, což je strašný, ale odvozený problém. Hranice je
třeba střežit a hájit. Suverenitu vyjádřit právními předpisy, především vízovou
povinností,“ řekl k tomu Piťha.
Hranice má podle něj být střežená, protože za ní jsou nepřátelé. „Na hranici se střílí. Výjimku tvoří člověk s bílou vlajkou, člověk s rukama vzhůru a beze zbraně. Protože bohužel bojují i ženy a dokonce děti, nelze je z tohoto pravidla vyloučit. Lidé, kteří přicházejí z území nepřítele, buď útočí, nebo jdou dobrovolně do zajetí. Jsou proto eskortováni do střežených táborů. Tam jsou identifikováni. Pokud mají doklady, ověří se jejich pravost. Čas pobytu v běženeckém táboře je vymezen. Po jeho uplynutí dostává každý vízum určitého charakteru nebo je eskortován před hranici, kterou přestoupil a donucen se vrátit. Je-li usvědčen z diverze, je uvězněn,“ objasňuje základy „válečného“ uvažování, kterému se Evropa stále brání.
Válka, kterou vedeme, je podle něj specifická – vymyká se všem dosavadním
válečným konvencím a mezinárodnímu právu vůbec. Útočníkem je „Islámský stát“,
jeho jménem bojovníci bojují. Tento stát ale nemá vůbec žádné klasické atributy
státu a jeho bojovníci jsou často občany států, proti kterým útočí. A domáhají
se práv občanů těchto států. Ty se musejí naučit, jak s takovými lidmi
nakládat.
Západní politici přitom vědí, že proti této válce, maskované za migraci,
nedovedou udělat vůbec nic. Ti slušnější slibují, že se zasadí, aby migraci
zabránili; ti ráznější slibují, že jí zabrání. Získají tím hlasy ve volbách,
ale sami vědí, že ani po nich nedokážou nic změnit. Navíc když politici
napadených západních zemí často útočí proti sobě.
Genderismus sem přinesl kult smrti
Současnou
válku podle Piťhy umožnila válka jiná, ještě vážnější – válka, která podkopala
vůli a sílu Západu. „Daleko víc nás, bez výjimky všechny, ohrožuje nová
nelítostná doktrína feminismu a genderismu. Tento tlak, prováděný prosazováním
legislativních změn, připravil půdu islámskému extremismu,“ řekl.
Feminismus a genderismus podle teologa uvedly naši civilizaci do kultu smrti.
Důsledkem byl demografický pokles, který politici chtěli řešit „dovozem nových
lidí“. A jako první se pochopitelně nadšeně přihlásili ti, kteří už dlouho
chtěli Západ ovládnout a podmanit si ho.
Zkázu naší civilizace ukazuje profesor Piťha na Istanbulské úmluvě, symbolicky
podepsané právě v místě, odkud vycházejí islámští bojovníci.
„Nápor feministek a homosexualistů je veden již dlouho jako boj za zkázu rodiny
a lidské přirozenosti. Je veden nátlakovými skupinami velmi vlivnými a je veden
zákeřně,“ řekl k tomu Piťha. V Istanbulské úmluvě je například řada důležitých
ustanovení podle schována do mnohastránkové důvodové zprávy, kterou tradičně
nikdo nečte. Jsou zaváděny zcela nové a vágní termíny, které zamlžují pravou
podstatu návrhů.
A o co tedy v Úmluvě jde? „Pohlaví bude považováno jen za přibližný biologický
pojem. Ve 12 letech se o něm každý rozhodne podle svých pocitů. (U nás byl pro
to navrhován nový paragraf 29 Občanského zákoníku). Současně bude uzákoněna
patřičná sexuální výchova ve školách. Protest proti čemukoli z toho bude
trestný. Uvědomte si, co to znamená pro identitu dítěte. Jsou již známy
případy, kdy se někdo chová různě podle toho, zda se zrovna považuje za muže
nebo za ženu,“ připomínal profesor Piťha.
Mateřský instinkt je prohlášen za kulturní stereotyp a je pod heslem rovnosti připuštěno, aby tento instinkt k dítěti pociťoval i muž. „Jakékoli uplatňování práva a povinnosti rodičů při výchově dětí je trestné a má za následek předání dítěte do výchovy někomu vhodnějšímu,“ hrozí se profesor Piťha dalších novot.
Muži to vůbec budou mít složité. „Muž obviněný, třeba i třetí osobou, z násilí,
bude obžalován s presumpcí viny. Úmluva zakazuje smírčí řízení a medializaci. O
tomto drtivém odklonu od spravedlivého procesu se výslovně říká, že nebude
považován za diskriminaci obžalovaných,“ připomněl teolog další „chuťovku“ z
Úmluvy.
Kdo by chtěl tato nová pravidla kritizovat, nebo dokonce žít bez jejich
aplikace, ten by byl v podstatě postaven mimo zákon, k čemuž již vycházejí
soudní judikáty.
„Všichni přítomní vědí, že jsem katolický kněz. Nejde mně však o nějaké, byť
důležité, teologické záležitosti. Mluvím jako občan, který si uvědomuje celé
nebezpečí,“ varoval Piťha. To, co budeme sledovat, bude podle něj rozbitím
rodiny jako základu společnosti, následně devastací celé společnosti a v
konečném důsledku degradací člověka pod všechna zvířata, která se množí
pohlavně a akceptují zákony přírody. Nakonec, jak Piťha poznamenal, od akcí
zelených aktivistů už víme, že žába či brouk pro ně mají větší cenu než lidské
potřeby.
Mnozí lidé si podle něj myslí, že nápady genderistů jsou tak absurdní, že
nestojí za víc než za mávnutí rukou. To je podle teologa na největší chyba. Pak
se jednoho dne probudíme a zjistíme, že tito ničitelé civilizace různými
způsoby prosadili přesně to, co chtěli.
Mají k tomu podporu od úřadů. Piťha připomíná, že dokonce i eurokomisařka Věra
Jourová napsala do své zprávy, že přijímání peněz z evropských fondů bude mimo
jiné podmíněno přijetím genderistického zákonodárství. Neřeknou vám to, ale
myšlenkově čerpají od nacistů
„Dále bych upozornil na dva ideové zdroje těchto hnutí. Je to neomarxismus, o kterém se mluví, a neonacismus, o kterém se mlčí,“ pokračoval Piťha. Boj žen proti mužům je podle něj kopií třídního boje, vycházející přímo z myšlenek Bedřicha Engelse. „V díle Původ rodiny, soukromého vlastnictví a státu je Bedřichem Engelsem vyložena podstata tragického převratu od matriarchálního prvobytně pospolitého řádu k třídní patriarchální společnosti. Leninsko-stalinistický komunismus se chtěl rodiny (přes hlasité oslavy) zbavit,“ připomněl. Lenin podle něj spojoval socialismus s „osvobozením ženy“, která má postavení srovnatelné s otrokem.
Nacismus, o jehož vlivu na moderní genderistické myšlenky se mlčí, podle Piťhy
přispěl zejména metodickým zasahováním do přirozených procesů typu potratu nebo
rovnou euthanasie. Tehdy byla vyhrazena lidem rasově méněcenným. Dnes se v
progresivních skupinách vážně hovoří o navázání na tradice členění lidí na
silné a méněcenné. „Nejsme slaboši ze střední třídy (heterosexuálové, pozn.
autora). Vysoce inteligentní jsme přirozenými aristokraty lidské rasy … a s
ocelovou myslí se nespokojíme s málem. Naši oponenti budou vyhoštěni,“ psal již
před jednatřiceti lety homosexuální aktivista M. Swift. A protože nové
zákonodárství má být zavedeno po celém světě, nebude kam méněcenné
heterosexuály vyhošťovat a bude se muset přistoupit ke konečnému řešení.
„Vyšli jsme od problému migrace a terorismu a došli jsme k pravému nebezpečí
horšího terorismu. Tento návrat je zcela logický, protože dnešní migrace je
spjata s multikulturalismem, který jí široce otevřel brány,“ uzavřel Piťha.
Spojením těchto nebezpečí je podle něj společenský řád Západu ohrožen zcela
fatálně.
„Tuto přednášku nemohu uzavřít jinak než upozorněním, že zápas svobodných s
útočícím nepřítelem je snazší a efektivnější než vzpoury otroků a vězňů v jeho
absolutní moci,“ skončil Petr Piťha.
Nakonec ještě dodal, že Jitku Chalánkovou do Senátu podporuje právě proto, že v
těchto zásadních otázkách dokázala už jako poslankyně projevit mimořádnou
odvahu. A dokonce přímo zabránila vydání některých zákonů, které by pro
společnost jednou mohly být nebezpečné.
PL, 26. 9. 2018
‚Rodiny budou rozehnány, vezmou vám děti.‘ Za svatováclavské kázání čelí kněz trestnímu oznámení
Česká ženská lobby podala ve čtvrtek trestní oznámení na katolického kněze Petra Piťhu v návaznosti na jeho svatováclavské kázání v katedrále svatého Víta. Důvody vysvětlila Radiožurnálu ředitelka organizace Hana Stelzerová. Monsignore otevřeně kritizoval Istanbulskou úmluvu věnovanou prevenci a boji proti násilí na ženách a proti domácímu násilí. Podle jeho slov dokument povede k rozvratu tradiční rodiny, jak ji známe.
11. října 2018
Podle ženské lobby se kněz svoji řečí dopustil šíření poplašné zprávy. Istanbulská úmluva, kterou přijal ministerský výbor Rady Evropy před sedmi lety, vešla v platnost o tři roky později. Česká republika ho podepsala jako jeden z posledních unijních států, ale na ratifikaci stále čeká.
„Podali jsme to s tím, že se mohl dopustit trestního jednání. Není na nás, abychom kvalifikovali jeho chování. Vadí nám, že se kázalo stylem strachu a děšení lidí, že rodiny budou rozvráceny, budou jim brány děti. Tato terminologie už je jakási manipulace věřících,“ vysvětlila Radiožurnálu Hana Stelzerová, ředitelka České ženské lobby.
Piťha ve své řeči označil dokument za nedemokratický až diktátorský. „Svoboda buďto je, a pak z ní všechny ostatní přirozeně vyplývají, nebo není, a pak je nesvoboda. Tu máme podle Istanbulské úmluvy uzákonit ve jménu mocné nátlakové skupiny genderistů a homosexualistů. Vaše rodiny budou roztrženy a rozehnány. Vezmou vám děti a zatají vám, kam je zašantročili, kam je prodali, kde je vězní,“ pronesl v katedrále.
‚Budete deportováni‘
V další části proslovu Piťha svůj slovník ještě vyostřil a přirovnal smýšlení autorů úmluvy k marxistickému a nacistickému. „Určení pohlaví novorozeněte podle pohledu do klína bude zrušeno – o pohlaví rozhodně dítě samo, budete povinni ho vychovávat bezpohlavně. Za každý nesouhlas budete deportováni do nápravněvýchovných pracovních táborů vyhlazovacího charakteru.“
Istanbulská úmluva vstoupila v platnost začátkem srpna roku 2014. Česká republika svůj podpis k dalším evropským státům připojila v roce 2016. Přijetí vyvolalo řadu rozdílných reakcí a církev se proti úmluvě již jednohlasně vyhradila.
Kritikům pak často vadí, že dokument je příliš jednostranný, nevyvážený a zabývá se pouze ženskou otázkou v jejich prospěch, ale opomíjí zcela druhou stranu.
„Vůbec nemluví o tom, že každý muž si ve svém životě prošel psychickým násilím – a to je mnohdy ještě daleko horší. Spousta mužů v důsledku toho spáchala v posledních letech sebevraždu, řada otců je připravena o děti v důsledku chování různých neziskových organizací spojených se ženskou lobby,“ řekl Radiožurnálu Tomáš Zdechovský, poslanec Evropského parlamentu za KDU-ČSL.
https://www.irozhlas.cz
Predseda Konferencie biskupov Slovenska - EÚ sa potichu snaží přetlačit, čo sa nepodarilo dohodnúť
Bratislava 27. septembra 2018 HSP
Predseda Konferencie biskupov Slovenska Mons. Stanislav Zvolenský vydal stanovisko k procesu prípravy ľudskoprávnych dokumentov EÚ o nediskriminácii vo vzťahu k tretím krajinám. Prinášame ho v plnom znení.
Stanovisko predsedu KBS ku procesu prípravy ľudskoprávnych dokumentov EU o nediskriminácii vo vzťahu k tretím krajinám
Pracovná skupina o ľudských právach Rady Európskej únie (COHOM) v súčasnosti pripravuje návrh ľudskoprávnych direktív v oblasti nediskriminácie vo vzťahu k tretím krajinám (Draft EU Human Rights Guidelines on Anti-Discrimination). V tomto období prebieha schvaľovanie desiatok finančných nástrojov, na základe ktorých Európska únia poskytne v najbližších rokoch desiatky miliárd eúr krajinám mimo EÚ, či už v prístupovom procese alebo v rozvojovom svete. Poskytnutie týchto financií sa bude vykladať v duchu prijatých výkladových direktív.
Čerpanie takejto finančnej pomoci vyžaduje splnenie mnohých podmienok zo strany tretích krajín, ako je úprava legislatívy alebo príprava konkrétnych projektov podľa priorít. Ak hovoríme o prioritách ako efektívne fungovanie verejných vecí, protikorupčné opatrenia, zlepšovanie životných podmienok obyvateľstva či sociálnej politike, určite je namieste, aby tieto spoločné hodnoty únia v tretích krajinách podporovala.
Určite však nie je v poriadku, ak EÚ chce presadzovať určité ideologické koncepty smerom von, keď vo vnútri samotnej EÚ nie sú na mnohé témy rovnaké názory. Namiesto rovnosti mužov a žien sa má presadiť genderová rovnosť, namiesto ideálneho prostredia pre výchovu detí v rodine tvorenej mužom a ženou sa presadzuje svojvoľné vyjadrenie a zmena genderov, sexuálnej orientácie a ľubovoľného životného štýlu. Ako negatívne javy sa prezentuje kultúra, tradície, stereotypy, historické skutočnosti, ktoré sa majú odstraňovať a potierať.
Z pohľadu právnej istoty nielen pre občanov tretích krajín je alarmujúce, že ministri zasadajúci v príslušnej rade prekračujú právne záväzné hranice dohodnuté v zakladajúcich zmluvách Európskej únie. Smerom dovnútra únie čoraz častejšie vidíme kauzy, kedy Súdny dvor a jeho sudcovia prekračujú hranice legitímne dohodnuté vládami a jednomyseľne podpísané pri zmenách zakladajúcich zmlúv EÚ v Lisabone.
Občania si ešte pamätajú neúspešný text Ústavy pre Európu, ktorej projekt sa zrútil a nenašiel konsenzus vlád všetkých členských krajín, aj z dôvodu kultúrnych otázok a nedostatku transparentných a demokratických procesov. Žiaľ, pozorovaním vývoja vecí sa zdá, že EÚ sa potichu snaží pretlačiť, čo sa nepodarilo záväzne dohodnúť. Jedným z dôkazov je aj fakt, že prijímanie už spomenutých direktív o nediskriminácii prebieha bez kontroly verejnosti. A to napriek tomu, že EÚ sa hlási k transparentnosti všetkých procesov.
Práve v tejto dobe, keď sa zvyšujú protieurópske nálady, by si predstavitelia EU mali uvedomiť, že zahmlievaním pripravovaných dokumentov, ktoré nie sú podrobené dialógu s občanmi, sami prispievajú k dezintegračnému procesu. V záujme zachovanie spoločného európskeho projektu by malo byť našim spoločným želaním, aby sa EÚ vrátila k svojmu heslu “zjednotení v rozmanitosti” a prestala vo svojom vnútri i navonok potichu podsúvať ideológie, ktoré sa jej nedarí presadzovať otvoreným a demokratickým procesom.
Byl dán impuls k rozředění národních států migrací ze zemí mimo Evropu!
Exprezident Václav Klaus promluvil o budoucnosti Evropy. Náš kontinent je podle jeho názoru vyhořelý a žádnou pořádnou budoucnost nemá. Alespoň dokud bude úpět pod jhem EU.
„Vyzvali jste mne promluvit o perspektivách Evropy, což mne vybízí k bonmotu, že je Evropa vyhořelá a že proto žádné perspektivy a žádnou budoucnost nemá. A že na to není žádný lék. V této zkratce to ode mne vypadá jako nadsázka, ale já jsem přesvědčen, že to příliš daleko od pravdy není. Dovolte mi k obhajobě tohoto názoru říci pár slov," prohlásil Klaus na úvod svého příspěvku na ekonomické konferenci pořádané pro mnohé netradičně na Institutu experimentální a klinické medicíny (IKEM).
Jedním dechem však dodal, že nic netrvá věčně a že jsou v chodu síly, které mohou současný stav Evropy sevřené v krunýři EU proměnit. Kritika EU dnes zaznívá z mnoha stran, kromě Bruselu, takže je podle druhého českého prezidenta jasné, že je její současný stav neudržitelný. Je totiž podobný tomu, co jsme zažívali v komunistické éře. Komunisté potlačovali svobodné myšlení a snažili se vytvořit ideálního socialistického člověka. EU se prý dnes pokouší o totéž.
„Skutečná politická soutěž idejí a politických programů byla v dnešní Evropě nahrazena politickou korektností, moralistickými výroky, enormní mediální manipulací, ale – v neposlední řadě – i mlčením a tabuizováním řady důležitých témat.
Žijeme v politicky korektním (to znamená neupřímném), více a více monoideologickém světě, který je svými věrozvěsty prezentován jako svět neideologický, v němž bude unikátní evropský mix konzervativních a liberálních hodnot platit navěky," pokračoval druhý prezident.
Po pádu komunismu lidé ve východní Evropě podle Klause věřili, že vstupují do svobodného světa, v němž vládne svoboda, volný trh a souboj politických idejí. Nevšimli si, že se Západ mění v to, co opustili - v nový socialistický blok. Tak to Klaus vidí. Právě proto se podle něj EU snaží oslabit národní státy, vykresluje je jako původce válek.
Vedle státu je ale oslabována i role rodiny. „Rodina je narušována agresivním genderismem a feminismem, prosazováním různých typů registrovaného partnerství a manželství osob stejného pohlaví a zpochybňováním přirozené sexuální orientace mužů a žen," nebral si servítky Klaus.
Povinností postkomunistických zemí, které ví, co se děje, musí chránit ony skvělé tradiční hodnoty, po kterých jsme toužili a které se vytrácí. Klaus vnímá národní stát jako prvek, který se v Evropě začal vytvářel po třicetileté válce z let 1618 až 1648 a který vedl k soutěživosti mezi těmito národy a tím i k rozmachu kontinentu, který díky tomu předběhl celý svět. Teď se výhod národního státu zbavujeme, snažíme se ho nahradit nějakým evropským lidem a to vůbec není dobré. Klaus má dlouhodobě za to, že něco jako evropský lid neexistuje.
„Masivní podporou pohybu lidí mimo území jejich původních států se mělo přispět k postupnému vytváření – v minulosti fakticky neexistující (pouze ex-post postulované a normativně proklamované) – evropské identity. Tato identita se měla dotvářet podporou migrace uvnitř Evropy. (Když ani to nestačilo, byl dán impuls k rozředění národních států migrací ze zemí mimo Evropu," varoval Klaus.
PL, 12.10.2018
Liberálna vláda v Kanade chce umožniť zabiť choré dieťa aj bez súhlasu rodiča
Michal Patrovič 11. októbra 2018
Dva roky potom, čo liberálna vláda v Kanade umožnila asistovanú eutanáziu, v súčasnosti hľadá cestu pre rozšírenie týchto tzv “služieb” aj o prípady osôb s duševnou poruchou a chce zaviesť právo na smrť aj pre deti a to bez získania súhlasu rodiča. K tomuto zámeru požiadalo Radu kanadskej akademickej obce o stanovisko, aby vedela zapracovať pripomienky do legislatívneho návrhu. Požiadavku ministerstvo zdravotníctva adresovalo v roku 2016 a Rada vydala stanovisko, že finalizuje svoju pozíciu a písomne vydá stanovisko najneskôr v decembri 2018.
Eutanázia sa definuje ako „zdravotnícka pomoc pri umieraní“ a právo na zabitie má byť zadefinované ako základné právo človeka. Podľa tejto definície pacient nemá povinnosť žiť, ale má právo byť zabitý.
Toto právo by nemalo byť závislé od súhlasu rodiča, ale malo by byť vnímané lekárske tajomstvo medzi lekárom a dieťaťom. Dieťa musí dostať popri vysvetlení svojho zdravotného stavu aj ponuku „byť zabitý,“ ako ekvivalent zdravotníckej liečby.
Pediatri sa prikláňajú k tejto zmene a navrhujú v prestížnom Journal of Medical Ethics, aby eutanázia detí bola považovaná za rovnocennú medicínsku procedúru ako liečba, čím by sa dosiahlo, že bude začlenená pod lekárske tajomstvo.
Ak sa liberálom podarí zadefinovať právo na smrť ako ekvivalent liečby, potom sa bude na eutanáziu vzťahovať rovnaké medicínske tajomstvo, ako na procedúru liečby, čo v praxi bude znamenať, že rodičia nebudú mať prístup k informáciám o tejto „forme liečby“ ani nebudú mať právo vyjadrovať súhlas s ňou. Ak sa doktor na pohovore s dieťaťom rozhodne, že zo všetkých „medicínskych možností“ je eutanázia pre dieťa najvhodnejšia, bude môcť byť vykonaná mimo vedomia rodičov.
Odporcovia poukazujú na absurditu, že deti, ktoré si nemôžu kúpiť v obchode cigarety a alkohol, zrazu v otázky života a smrti majú byť považovaní za dostatočne uvedomelých, aby sa vedeli rozhodnúť.
Michal Petrovič, http://svetlosveta.sk
Islám zaplaví Evropu, bude to invaze. Církev by tento vpád měla zastavit
Děsivé proroctví papeže Jana Pavla II.
Biskup a zároveň blízky spolupracovník Jána Pavla II. Mauro Longhi prehovoril o udalosti, ktorej bol svedkom v marci 1993 pri návšteve Santi Pietro e Paolo de Bienno vo Val Camonica. Biskup odhaľuje znepokojujúcu víziu pápeža Jána Pavla II., ktorá doteraz nebola verejnosti známa. Biskup Longhi zverejnil toto proroctvo počas konferencie konanej 22. októbra v deň, kedy Cirkev slávi pamiatku dnes už svätého pápeža Jána Pavla II.
“Pozrel som sa na neho, myslel som, že niečo potrebuje. Vedel, že sa na neho dívam, ruky sa mu triasli, bol to začiatok Parkinsonovej choroby. Povedal mi: „Drahý Mauro, to je staroba.“ Okamžite som mu odpovedal: „Ale nie Vaša Svätosť, vy ste mladý.“ Vtedy Wojtyla zmenil tón i hlas a povedal: „Pripomeň tým, ktorých stretneš v Cirkvi 3. tisícročia: „Vidím Cirkev tretieho tisícročia postihnutú smrteľnou ranou, ktorá v porovnaní s týmto storočím (komunizmus a nacizmus) bude hlbšia a bolestnejšia: volá sa „islamizmus“. Vpadnú do Európy. Videl som davy vynárať sa z východu na západ, od Maroka do Líbye, z rôznych východných krajín až po Egypt. Bude to invázia do Európy a ona (Európa) bude podobná sklepu s množstvom pamiatok, starých rodinných spomienok a pavučín. Vy, Cirkev tretieho tisícročia, vy ste mali zastaviť túto inváziu. Ale nie zbraňami, pretože zbrane nebudú dostačujúce, ale pomocou vašej viery, prežívanej v jej celistvosti.“”
V dobe pred 24 rokmi, keď táto vízia vznikla, bol sociálny kontext a moslimská prítomnosť v Európe veľmi odlišné, konštatuje francúzsky portál dreuz.info. Zároveň pripomína svojim čitateľom dnes už takmer zabudnutú apoštolskú exhortáciu “Ecclesia in Europa” z roku 2003 , v ktorej asi nie náhodou Ján Pavol II. jasne uvádza, že vzťah s islamom by mal byť „správny“, ale vedený s “opatrnosťou a s jasným vedomím možností a ich limitov“ a uvedomením si „významnej nezhody medzi európskou kultúrou, ktorá má hlboké kresťanské korene a moslimským myslením“.
Dreuz.info prináša viacero úryvkov zo spomínanej exhortácie. Keďže nemáme priestor venovať sa jej podrobnejšie, prinášame aspoň pár výňatkov:
Kapitola II. 57 Svedčiť v jednote a v dialógu
“V tomto ohľade je nevyhnutné správne pripraviť kresťanov, ktorí sú v každodennom kontakte s moslimami, aby objektívne poznali islam a vedeli mu čeliť. Takáto príprava by sa mala týkať predovšetkým seminaristov, kňazov a pastorálnych pracovníkov. To zahŕňa i Cirkev, ktorá keď žiada európske inštitúcie, aby propagovali náboženskú slobodu v Európe, tak má i povinnosť pripomínať, že reciprocita v garantovaní náboženskej slobody musí byť sledovaná v krajinách s inou náboženskou tradíciou, v ktorých sú kresťania menšinou.”
“V tejto oblasti chápeme „údiv a pocity frustrácie kresťanov, ktorí prijímajú napríklad v Európe veriacich iných náboženstiev a dávajú im slobodu praktikovania ich viery a ktorým sa však zakazuje akékoľvek praktikovanie kresťanstva v krajinách, kde sú títo veriaci vo väčšine a ktorí urobili svoje náboženstvo jediným povoleným a podporovaným …”
Kapitola V. 101 Predkladať Evanjelium nádeje
“Všetci sa musia usilovať o rast solídnej kultúry pohostinnosti, ktorá berie do úvahy rovnakú dôstojnosť každého človeka a povinnosť solidarity voči tým najslabším. Požadovať, aby boli rešpektované základné práva každého migranta. Je zodpovednosťou orgánov verejnej moci, vykonávať kontrolu nad migračnými tokmi v záujme spoločného dobra. Pohostinnosť musí byť vždy realizovaná v rešpekte k zákonom, a preto pokiaľ je to potrebné, kombinovaná s prísnou represiou zneužívania.”
Kapitola VI. 120-121 Evanjelium Nádeje pre novú Európu
“Európa tretieho tisícročia, nech Tvoje ruky neochabnú, nepodliehaj beznádeji, nepodľahni spôsobu myslenia a životného štýlu, ktoré nemajú budúcnosť, pretože nie sú založené na pevnej istote Božieho slova! …”
“Znovuprijatím pozvania k nádeji, opakujem Ti to dnes znovu. Európa, ktorá si na začiatku tretieho tisícročia: „Nájdi samu seba, buď sama sebou, objav svoj pôvod, oživ svoje korene“. V priebehu storočí prijala si poklad kresťanskej viery. Založila si svoj spoločenský život na princípoch z Evanjelia a jeho stopy vidíme v umení, literatúre, v myslení a kultúre národov. Ale toto dedičstvo nie je iba minulosťou. Je to projekt do budúcnosti, predávať ho ďalším generáciám, pretože to je matica života jednotlivcov i národov, ktoré spolu vytvorili európsky kontinent.”
Hlavné správy, Euportal, 16.10.2018
Globální pakt o uprchlících je už schválen a my jsme ho podpořili
Jan Hamáček: Globální pakt o uprchlících byl v OSN přijat
Evropská Unie se snaží ratifikovat Globální pakty za všechny členské státy, čímž by se staly pro členské státy EU závazné. Migranti míří do Evropy, proto se Globální pakty týkají hlavně evropských států. Státy mimo Evropskou Unii by byly hloupé, kdyby pakty nepřijaly, protože financování je nastaveno tak, že státy, které hostí vysoký počet uprchlíků a migrantů (evropské státy) a nemají dostatečné finanční prostředky na to se o ně postarat, dostanou "výhodnou půjčku" od členských států OSN, které migranty a uprchlíky nehostí. Takže jde o velký byznys. Mimo jiné...
Globální pakt o uprchlících:
- uznává osoby opouštějící své domovy
z důvodů chudoby a dopadu klimatických změn
jako UPRCHLÍKY
- obsahuje rozšíření programů pro PŘESÍDLOVÁNÍ
- obsahuje KVÓTY na přerozdělování uprchlíků
určených UNHCR
euportal.cz, 12.10.2018
Berlín 15. októbra 2018 (HSP/Roman Bednár
Bez existencie strany AfD by takéto výpovede neboli nikdy možné. A ak by ich niekto bol vyslovil prv, ako AfD získala v Nemecku veľmi silnú pozíciu, tak by určite mal na krku súdny proces a s veľkou pravdepodobnosťou by musel počítať s odsúdením
V súčasnosti sú v Nemecku už ľudia, ktorí otvorene hovoria, že sú presvedčení, že kancelárka už nie je kresťanka, ale že vyznáva islam.
Vo štvrtok 11. októbra sa Bundestag na svojom zasadaní po podaní oficiálneho návrhu parlamentnej frakcie AfD musel zaoberať s námietkou, ktorá bola tematizovaná ako „Nezlučiteľnosť islamu a šarie s nemeckým právnym štátom“.
Podotýkam, že pokiaľ AfD nebola súčasťou Bundestagu, tak žiadneho poslanca ani len nenapadlo žiadať niečo podobné – strach pred kancelárkou, v tom čase premocnou, bol veľký.
Stanovisko AfD predniesol v Bundestagu vo svojej reči poslanec Gottfried Curio. Jeho reč bola tvrdou a dlhou obžalobou islamu a kancelárky. Tu ju krátko zhrniem:„….Status quo, ktorý islam etabloval v Nemecku, je o.i. extrémny mobbing nemoslimských žiakov na školách, ponižovanie žien, manželstvá z donútenia, manželstvá s neplnoletými dievčatami, islamistický terorizmus, násilie a ohrozovanie tolerantných moslimov, vraždy zo cti, atď.
Kto vníma islam len ako náboženstvo, ten ho vôbec nepochopil. Lebo islam je aj spoločenským poriadkom a je aj ideológiou násilia. Islam rozdeluje svet na nadradených veriacich a na menejcenných neveriacich, proti ktorým je nutné bojovať. To je ale ideologicky legitimovaná kriminalita……“.
Počas svojej reči bol Curio viackrát prerušovaný pobúrenými výkrikmi poslancov z iných frakcií. Nedal sa však prerušiť, ale zvýšil hlas a na záver prešiel k verbálnemu útoku na kancelárku, ktorý bol jej obžalobou:
„Kancelárka so svojou politikou opakovaného pozývania migrantov importovala do Nemecka aj nekonečnú moslimskú nenávisť voči židom, a to všetko po jej predošlých prísľuboch, že židia sa už v Nemecku nikdy nebudú musieť ničoho obávať.
Je to teda motto kancelárky: po mne príde šaria?
Každodenné útoky nožmi, obavy a strachy našich žien, mobbovanie nemeckých žiakov na školách, rýchlo pribúdajúce no-go-areas v nemeckých mestách,……..to všetko pred vládou Merkelovej v Nemecku nebolo. Keď ale Merkelová tvrdí, že islam patrí do nášho právneho štátu, potom my tvrdíme, že islam patrí len k Merkelovej, ale Merkelová už viac nepatrí do Nemecka!“
Doktor prírodných vied Gottfried Curio je známym nemeckým fyzikom a matematikom a okrem toho ma ukončené aj štúdium hudby na vysokej škole v Berlíne. O.i. je uznávaným odborníkom pre fyziku elementárnych častíc
Roman Bednár
Již čtvrtý německý kostel je proměněn v mešitu
- jako přínos ke svobodě a demokracii
28.9.18, Německo
Věřící, kteří ubývají evangelické církvi, nahrazuje islám. Po sloučení tří evangelických obcí, zůstal kostel Kafarnaum v roce 2004 prázdný.
Počítalo se s umístěním centra denní péče o děti v kostele, ale nebyly na to prostředky.
V roce 2012 koupilo kostel Islámské centrum Al-Nour eV a přeměnilo jej v mešitu. Na věži kostela je místo kříže arabský nápis Aláh.
Projekt stál 5 miliónů eur, z toho 1,1 miliónu platil Kuvajt, zbytek jiní donoři -mezi nimi i největší německá banka Hamburger Sparkasse.
Je to již čtvrtý německý kostel přeměněný na mešitu.
V den inaugurace předseda Centrální rady muslimů v Německu, Aiman Mazyek, prohlásil: „Mešita Al-Nour bude mít velký přínos pro naši demokracii a svobodnou společnost.“
Podle studie Harvardské univerzity je islamizace nezvratná s 15 % podílem muslimského obyvatelstva.
Zdroj: http://www.pi-news.net/2018/09/hamburg-kirche-in-moschee-umg...
Zvědavec
Poznámka ČNL: Již dříve byly zveřejněny informace, že několik set křesťanských kostelů v Německu již neslouží svému původnímu účelu.
V Bruseli už po štvrtýkrát „veľtrh“ detí pre gejov
Obchod vynáša, minimálna cena za novorodenca rapídne porástla. Akým právom ešte Európa hovorí o právach?
Brusel 23. septembra 2018, HSP
Už po štvrtýkrát americká organizácia Men having babies (Muži, ktorí majú deti) otvorila dnes a včera (22.-23. septembra 2018) dvere “veľtrhu detí” v Bruseli ďalším žiadajúcim gejom, tzv. “Rodičovské možnosti pre európskych gejov”, totálne ignorujúc európske právo a právo jednotlivých štátov Európy (o prvej takejto akcii sme informovali TU). Možno ešte vôbec hovoriť v Európe o nejakých právach?
Snímka pozývajúca na konferenciu v Bruseli, na ktorej sa ponúkajú možnosti za koľko a kde si môžu gejovia zaobstarať bábätko
Akým právom Európa hovorí o právach? Akým právom hovorí o prijímaní migrantov, o transparentnosti, integrite, rovnosti, keď včera (22. septembra) a dnes Brusel, srdce Európskej únie, hostí už po štvrtýkrát doslova veľtrh organizácie Men having babies, ktorá sprostredkúva predaj a kúpu homosexuálom, ktorými nadobudnú ľudské nemľuvňa?
Katalógy detí
V sálach luxusného hotela Hilton sa to hemžilo významnými a bohatými mužmi, ktorí si prezerali katalógy tlačené na lesklom papieri. Prechádzali fotografiami detí, ktoré sa takto predali a žien, ktoré im vynosia tie “ich” deti (tzv. náhradné matky) a ktoré budú ochotné im podpísať zmluvy, ktorými sa zaviažu, že sa dieťaťa po deviatich mesiacoch nosenia v ich lone zrieknu.
Homosexuálne páry na tomto veľtrhu prechádzajú ponukami, ceny za obdržanie novorodenca sú variabilné – podľa “kvality”. Najnižšia cena je 95 tisíc dolárov (pred štyrmi rokmi to bolo 60 tisíc), maximálna suma 160 tisíc. Môžu tam konzultovať “all inclusive balíky”, ktoré zahŕňajú všetky služby: psychologickú podporu, právnu pomoc, zabezpečenie pohlavných buniek – vajíčok a aj spermií (ak je to potrebné), zabezpečenie náhrad
nej matky, lety a hotel v krajinách, kde budú jednotlivé matky rodiť, atď.
Deti na predaj. Deti bez matiek…
Tento obchod s deťmi sa už ani nerobí skryte, robia ho ľudia v oblekoch a s kravatami, s peňaženkou v rukách a otvorene obchádzajúc európske zákony. V roku 2015 dokonca Európsky parlament odsúdil prenájom materníc ako istú formu zneužívania žien. Prečo teda žiaden europoslanec nevyjde zo svojej kancelárie a nepôjde sa pozrieť, čo sa deje len pár kilometrov ďalej?
V roku 2015 sa Komisia pre medzinárodné záležitosti belgického senátu jednohlasne vyslovila proti náhradnému materstvu. Prečo teda žiaden senátor, či dokonca žiadna zo žien-senátoriek neprotestuje proti tomuto veľtrhu, ktorý sa koná v ich krajine, už po štvrtý raz? V roku 1989 dokonca Belgicko podpísalo Medzinárodný dohovor o právach dieťaťa, podľa ktorého “každé dieťa má právo poznať svojich rodičov a byť nimi vychovávané”. Prečo sa teda vláda nepostaví proti verejnému podujatiu, ktoré predáva gejom deti a tie nikdy nebudú poznať svoju matku?
Čo na to zákony?
Neuvádza náhodou ten istý Dohovor, že štáty, ktoré sa pod neho podpisujú, “vykonajú všetky vhodné opatrenia na národnom, bilaterálnom a multilaterálnom stupni, aby zabránili únosom, obchodu či zneužívaniu detí s akýmkoľvek cieľom a akoukoľvek formou”? A čo sa dnes deje v bruselskom Hiltone, keď nie predaj detí ľudom, ktorí dajú najlepšiu ponuku?
Keď už po štvrtý raz organizácia “Men having babies” je schopná zhromaždiť tých najlepších expertov zo všetkých možných oblastí a z celého sveta v Belgicku, znamená to, že obchody idú dobre. Znamená to, že ľudia kupujú. A aj tento rok, napriek odvážnemu protestu (socialistického!) europoslanca Philippa Closea, sa dvere veľtrhu otvorili gejom opäť. Európska únia už nech radšej nehovorí o právach. Stratila svoju tvár.
Maminko mám hlad...
Přemek Votava
24.9.2018
Ta zpráva mě zděsila. Scházela jen fotografie českých plačících děti, které mají hlad. Neprožíváme žádná válečná léta, ani doby předválečné krize a ani dobu Protektorátu. Nejsou to děti z nějakého afrického státu či sirotci ze Sýrie. Tyto hladové děti, jsou naše české děti. Z našich měst a obcí. Jejich rodiny nemají na školní obědy. Zatím ještě nestojí u popelnic…
Otvírám noviny z počátku školního roku, tedy ze září 2018. Dovídám se, že sto tisíc dětí je u nás ohroženo chudobou. Školní jídlo je pro ně luxusem. Děti, které mají hlad, mají i horší školní výsledky. Ale co je hrůzné, že narůstá diskriminace dětí již od první třídy základní školy. Děti se rozdělují na ty tzv. „socky“ a na druhé - lepší, vyvolené… Před touto diskriminací zavíráme oči. U metra vybíráme na pejsky, kočičky … jen na domácí problém s chudobou zapomínáme.
Školními obědy diskriminace dětí jen začíná. Vedle obědů tyto děti nemají ani na školní kroužky, nemají na lyžařské kurzy, na lístek se třídou do divadla, nemají na výlety ... nemají na tablety, mobily, počítače. To poslední je možná nepodstatné, ale půjde to s nimi celý život. Mnozí tuto životní nespravedlnost neunesou, některé konce bývají hrozné.
Jsem proto v rozpacích. Všude slyším, jak česká ekonomika roste. Slyším, jak doháníme západní Evropu, jak naše výdělky stoupají, dokonce až v desítkách procent. Rostou státní příjmy. Výrazně klesá nezaměstnanost. V Bruselu nám klepají na ramena, jak jsme dobří…
Naskýtá se otázka, zda všichni ti, co pracují, jsou i dobře zaplaceni. Nebo se mýlím? Není tento výdělek spíše jen almužnou a tak přibývá zadluženost občanů a s tím roste i počet exekucí. Mladí lidé si půjčují na byty i na nájemní bydlení. Ale také na vše, co výkladní skříň trhu nabízí. Rodiny si půjčují i na vánoční dárky, na letní dovolenou. V konečném součtu rodinných výdajů pak není na školní obědy.
Paní europoslankyně Michaela Šojdrová svou předvolební agitkou kolem sirotků ze Sýrie, spíše “trefila kozla“. Ale abych jí úplně nezatracoval, v době voleb je takových ztřeštěných nápadů více. Ale pokud chce pomoci, může založit konto ve prospěch českých sirotků, nebo českých dětí, které nemají na ten vzpomínaný školní oběd. Ale chápu, že tento návrh se asi příliš nehodí do bruselského scénáře. Je lepší poukazovat na bídu v Sýrii, Číně, Venezuele, v Iránu než na domácí chudobu.
Přemysl Votava
Vadí, nevadí
Dětskou hru uvedeného jména připomínají až nápadně často politické tahy, jichž se opakovaně stáváme svědky a diváky.
Všechny znaky morálního kýče nese kauza padesáti syrských sirotků, která bude přinejmenším do voleb hýbat českou politikou. V jejím průběhu jsou politici a celé strany rozdělovány na ty dobré a ty zlé. Zatímco tým „dobrých“ za sirotky všemi silami bojuje, tým „zlých“ jim cynicky odpírá právo na naši pohostinnost.
Nejedná se o hru nikterak nevinnou. V zásadě se zde podrývá smysl celého politického zápolení. Politika je postavena na hledání kompromisů, na nichž se shodnou zúčastněné strany. Účelové moralizování takové hledání prakticky znemožňuje. Je přece naprosto nepřípustné, aby dobro uzavíralo jakýkoliv kompromis se zlem. Se zlem se nevyjednává, zlo je nutno na každém kroku rozhodně potírat, pokud se nemá šířit jako zhoubná nákaza. Moralizování, byť vypadá na první pohled ctnostně a ušlechtile, nahrazuje politickou logiku kompromisů logikou nekompromisní války.
Jak lze těmto nebezpečným manévrům čelit? Nejspíše tím, že poukážeme na krajní pokryteckost podobného moralizování.
Je to docela jednoduché. Stačí si třeba připomenout, jak v květnu roku 1996 tehdejší ministryně zahraničí USA Madeleine Albrightová
prohlásila v rozhovoru s Lesley Stahlovou, že cena půl milionu mrtvých iráckých dětí, obětí amerických sankcí, se jí zdá docela přijatelná.
A potom už stačí vyhledat, kdo z dnešních reprezentantů tábora dobra, soucitu a křesťanské lásky tehdy protestoval proti nesmyslným sankcím a trapným pokusům o jejich ospravedlňování. Najít takové lidi v naší politické elitě a na naší kulturní frontě je ještě mnohem obtížnější, než hledat sirotky v řeckých uprchlických táborech. A to přesto, že tehdy bylo nikoliv osiřelých, nýbrž dočista mrtvých dětí desettisíckrát více.
Změnit politiku ve hru typu Vadí, nevadí je jedním z naprosto spolehlivých způsobů, jak ji lidem ještě o něco více znechutit. Prof. J. Keller, přišlo e-poštou
Paní europoslankyně Michaela Šojdrová tentokrát v jiném světle
Je pozoruhodné, že paní poslankyně M. Šojdrová je tak dobře informována o syrských sirotcích, o jejich těžkém životě v řeckých táborech pro migranty. Nelze se divit jejímu vřelému soucitu s nimi. Chce pro ně to nejlepší. Proto usiluje, aby Česká republika se o ně postarala. Její návrhy jsou přijímány „s otevřeným srdcem“ politiky TOP 09, Stanu a samozřejmě i její mateřskou stranou, bělobrádkovskou KDU. Iniciativa kolem paní poslankyně, která se rychle vytvořila, se do syrských sirotků přímo zamilovala. Jistě někdo z ní již je v Řecku a hledá a nalézá sirotky.
Že s osvojením sirotků mohou být nějaké potíže, zaníceným iniciátorům snad ani nepřijde na mysl. Informace o tom, že Sýrie nedává souhlas k osvojení zahraničním osvojitelům, je přece jen malá, překonatelná překážka. Co bychom pro děti – siroty neudělali? Nic nemožného pro „naše snaživce“ neexistuje.
Je zde však ještě jedna maličkost. V Bruselu, kde paní poslankyně M. Šojdrová zasedá a ze všech sil se snaží o dobro v celé Evropě, ale nejen v ní, v těchto dnech probíhal „veletrh“ dětí pro geje. Kdo z nich zaplatil, mohl mít „své dítě“. Nejmenší cena za jedno dítě činila 95 tisíc dolarů. Samozřejmě byl výběr a také i mnohem vyšší ceny.
Paní poslankyně Šojdrová je křesťanka a jak víme velmi vnímavá, pokud jde o děti. Bohužel tento veletrh dětí pro geje jí nějak utekl. Kolik dětí bylo v Bruselu zobchodováno, nevíme. Nemáme však ani informaci, že by se někdo z europoslanců, snad na jednu výjimku, proti těmto nečistým obchodům postavil. Jaká škoda. Ani Belgie se neozvala, ačkoliv na jejím území, přímo v Bruselu, obchody probíhaly.
V této souvislosti jistě není bez zajímavosti, že „ v roku 1989 Belgie podepsala Mezinárodní úmluvu o, právech dítěte, podle které „každé dítě má právo poznat své rodiče a být jimi vychovávané.“ Proč tedy belgická vláda k tomuto veletrhu mlčela?
Ale vraťme se k paní poslankyni M. Šojdrové! Můžeme se snad obávat, že dodatečně se bude paní poslankyně snažit tyto děti orientovat na český trh s tím, že by je ČR měla všechny odkoupit a zajistit jim důstojný život? Zřejmě toto nebezpečí nehrozí. Poněvadž matka těchto dětí musí existovat a ta podle lidských zákonů má právo na své dítě, stejně tak jako dítě na svou matku. O „otci“ nyní nemluvme! Přesto však cítíme povinnost zdůraznit, že rodinu tvoří otec, matka a dítě či děti. Kšeftování s dětmi je proti přírodě i proti všem lidským i božím zákonům. My proti tomuto protestujeme.
Co asi by udělal paní poslankyně M. Šojdrová, kdybychom ji o předmětném veletrhu informovali? Je však velmi pravděpodobné, že paní Šojdrová o této „bohulibé“ akci věděla – a mlčela. Nelze však vyloučit, že proti ní protestovala, aniž by to veřejnosti dala na vědomí. Kéž by to tak bylo!
K. Malý
Proč NATO v r. 1999 bombardovalo Jugoslávii?
Dne 7. října generální tajemník NATO Jens Stoltenberg v Bělehradě prohlásil, že Severoatlantická aliance bombardovala Svazovou republiku Jugoslávii v roce 1999 proto, aby ochránila civilní obyvatelstvo před režimem prezidenta Slobodana Miloševiće. To nedávno řekl generální tajemník NATO.
Zapomněl nám však říci, když NATO bránilo obyvatelstvo před tehdejším režimem, proč natovci používali při bombardování munici s ochuzeným uranem a kazetové bomby, jejichž užívání je zakázané! Je známou skutečností, že ochuzený uran vyvolává u obyvatel rakovinu a jiné nemoci, a to dlouhodobě. Ještě v současnosti Srbové, včetně dětí, v důsledku toho umírají. A umírat, bohužel, budou i nadále.
Zeptá se nějaký srbský novinář pana Jense Stoltenberga na tuto skutečnost, třeba dodatečně? Ovšem je třeba zvážit, zda takový dotaz by byl politicky korektní. Zřejmě nikoliv a proto je pravděpodobné, že o značně zvýšené úmrtnosti na rakovinu v Srbsku se bude mluvit snad po celém světě, ale těch, kteří za to nesou odpovědnost, se nikdo neopováží zeptat.
Svět by také jistě zajímalo, zda a jak viníci tohoto stavu pomáhají nemocným a pozůstalým po zemřelých. Zatím žádnou informaci o tom, jsme nikde nečetli. -red.
Zvuč a zpívej, hlahol a bouři, ty mluvo vítězná chudého lidu!
Blogy / Ivo Krieshofer |
Překladem několika anglických vulgárních slov rozpoutal Miloš Zeman bouří vášní týkající se kultury vyjadřování. Upozornil tak mj. na všeobecný úpadek jazykové kultury.
Českým obrozencům v předchozích stoletích dalo mnoho práce navrátit českou řeč mezi plnohodnotné kulturní dorozumívací prostředky. Učili jsme se ve škole o Krameriovi, Dobrovském a o mnoha dalších. Mezi české patrioty bezpochyby patří i zakladatel Sokola Miroslav Tyrš, jenž ve spolupráci s Riegerovým českým Naučným slovníkem vytvořil české tělocvičné názvosloví. (Dnes je ve fitcentrech už neuslyšíte.) A nejen to, dokonce i názvosloví vojenské, používané dodnes.
Čeština patří mezi základní prostředek národního uvědomění, je nositelkou národních tradic. Globalizace však její užívání narušuje. Zdá se, že tu není nikdo, kdo by češtinu hájil. Parlament nepřijal navrhovaný jazykový zákon, tuším, že ho navrhovala komunistka, a s těmi se přece nemluví.
Ani Ústav pro jazyk český řádně nefunguje. Namísto, aby hledal odpovídající výrazy pro nové pojmy, např. Kurzarbeit, omezuje se na úvahy, zda se má toto slovo používat v mužském či ženském rodu. Při tom se nabízí jednoduchý český novotvar zkráce atp., jemuž by každý napoprvé porozuměl. Nechává také bez povšimnutí výtvory jazykových negramotů jako např. dětská skupina, pro něž má čeština tradiční slovo útulek. Paradoxně tak tento ústav, v rozporu s obecným chápáním svého významu, čistotu jazyka spíše blokuje.
Vypadá to, že čeští politici a jazykovědci nejsou schopni se s významem národního jazyka vyrovnat. Na rozdíl např. od Francouzů, kteří už před desítkami let ruče vytvořili pro běžně používané anglické výrazy francouzské ekvivalenty. Ty se povětšině skutečně používají.
Byl to sám francouzský president De Gaulle, který odmítl tzv. franglais, směsici francouzských a anglických slov. Jako vlastenec bránící zemi před americkým (nejen) kulturním imperialismem získal mezi občany velkou popularitu. (My bychom to nedokázali?)
V Česku se šíří také jakási novořeč, již už mnozí přede mnou nazvali čeklish. Začalo to zejména s rozvojem počítačových technologií, kde např. při hrách už nenásledovala vyšší úroveň, ale level. Nikdo z profesionálních češtinářů tento vývoj nezachytil a neusměrnil. Jakýkoli zásah vyšší moci vůči poangličťování byl zřejmě považován za pozůstatek komunistické totality, a tak jsme se dostali až do současného stavu. Do situace, že v ulicích českých měst má značná část obchodů anglické názvy, že v nabídce časopisů se český název vyskytuje jen zřídka, že české televizní stanice mají módní názvy, které jsou in, jako Love, Family, Zoom … Rovněž nově budované paláce získávají čistě anglické názvy, jakoby Češi v této zemi kamsi mizeli. Dokonce i nově otevírané středisko pro rozvoj tvůrčích schopností dětí i dospělých se pyšní supermoderním názvem Creative World.
Co na to říci. Češi se za svůj jazyk stydí!!!
Nejen, že se za něj stydí, ale také ztrácejí porozumění pro vnitřní obsah slov. Nemám na mysli jen řeč politiků s frázemi jako V tuto chvíli si dovedu představit… apod., ale i publicisty, kteří by měli mít za sebou nějakou jazykovou výchovu. Ti klidně hovoří o znovuobnovení (autobusového spojení), přetransformování čehosi, o nejoptimálnějším řešení problému nebo o nejhlavnějším úkolu doby. Takových vylomenin by se dalo najít hodně. Už se těším, jak se má vnoučata budou učit, že na začátku notové osnovy je hashtag.
Ale bez legrace.
Jakpak to myslel Josef Václav Sládek ve své básni? Kdysi jsme se ji museli učit nazpaměť. A co jí řeknete dnes?
Má rodná mluvo, ty drahý skvoste, jediný z velkého odkazu dědů, který jsi přetrval v svatosti prosté všechnu jich slávu, všechnu jich bědu, nádheru králů, velikost věků a vše, co do prachu shrouceno s ní — tak plna tklivosti a mužného vděku jak znělas od věků, na věky zní! Ty prostá dceruško doubrav a nivy, kde jsi se zrodila jako zpěv ptačí, jako šum hvozdů plný a snivý, jak olšin stýskání; — v smíchu i pláči vždy stejně upřímná, velká a svatá, když slunce svítilo, když hořel blesk, v svobody ruměnci, v okovy spjatá, i když ti nezbylo nic, než tvůj stesk. Když bouře zničila květno tvých luhů, když třeskot oněměl v přílbách i meči, ty jsi nám zvonila radlicí pluhů, ty jsi k nám mluvila pohádek řečí: — pastorkou ve hradech,— pod nízkým krovem, co šlechtic zapomněl, — co nechtěl král, ty jsi k nám mluvila tím ryzím kovem, jehož se nedotkly rez ani kal.
Tys u nás zůstala, ty mluvo sladká; kdy všechno zapadlo v bolu a tísni, na dětské rty tě šeptala matka, ty jsi nám zvučela v milenců písni, ty jsi nám plnila modlitbou chrámy — tebou se ozýval luh náš i les, a strážným andělem zůstalas s námi, když anděl smrti se přes Čechy nes'. Lupínek pozlátka na zpustlém hrobu, korunou zapadlou v jezerním klínu: tys byla pokladem chudému robu, který mu svítil do mrákot stínů; — lupínek pozlátka na starém štítu, na vetché kronice lesk zlatých spon, ty jsi se vmlouvala do jeho citu, až hlas tvůj vzbudil jej jak velký zvon. O zvuč a zpívej, hlahol a bouři, ty mluvo vítězná chudého lidu! Když hlas tvůj urdoušen v krvi a kouři, hlahol nám u krbu v domácím klidu — až jednou zabouříš jako hlas hromu od horstva k horstvu přes český luh — bude zas dědicem ve vlastním domu ten, jehož dědicem chtěl mít zde Bůh!
Ivo Krieshofer
Tak máme nového ministra zahraničních věcí
Některá naše média dělala z pana Tomáše Petříčka málo známého, ale fundovaného odborníka. Pro jeho celkové politické zaměření, abychom se o něm něco bližšího mohli dozvědět, je kromě dalšího důležité znát, komu „radil“ či jinak „pomáhal“. Připomeňme si toto jeho působení alespoň několika příklady. Martinu Netolickému, místopředsedovi ČSSD a pardubickému hejtmanovi, pomáhal v roce 2016 s kampaní pro krajské volby. Dříve, již v letech 2007 až 2009, pracoval pro europoslance Libora Roučka. V roce 2017 po dobu sedmi měsíců zastával funkci náměstka ministryně práce a sociálních věcí, Michaely Marksové. V poslední době je pan T. Petříček jedna ruka s panem M. Poche. Na MZV ČR již zastával funkci náměstka ministra. Někdy v té době se pan Poche, který jako europoslanec hlasoval pro zahájení řízení EU proti Maďarsku, vyslovil, že „ministrem nebude nikdo, kdo nesouzní s jeho názory“ (Právo, 19.9., článek Poche náměstkem? Záleží na ministrovi, míní Hamáček, str. 3). Nyní pan Poche ví, že ministrem již nebude. Hraje se však o to, zda ministrem zahraničí bude pan T. Petříček a případně pan Poche jeho náměstkem.
Nedávno pan T. Petříček utrousil, že by přese všechno rád dále spolupracoval s panem M. Poche. A to učinil v době, která byla plná velkých výzev, očekávání a problémů. Již tím ukázal na svou „velikost“
Co můžeme od pana T. Petříčka na MZV ČR očekávat? Hledejme odpověď na tuto otázku v jeho dřívějších, zejména již v uvedených, aktivitách. Pan L. Rouček je, jak lehce můžeme zjistit, „uvědomělý“ dlouhodobý germanofil a sudetomil. Od něho se v uvedeném zaměření nijak neliší ani paní M. Marxová. Pan Jan Hamáček, který v současných politických hrátkách ČSSD má významné slovo, je jedním z těch, kdo stál věrně při dřívějším premiérovi B. Sobotkovi, jenž tehdy stál v čele sociálních demokratů. J. Sobotka „má zásluhy“ na zahájení strategického dialogu mezi ČR a SRN, v jehož průběhu jsme se měli k Německu co nejvíce přiblížit. Pan Hamáček sobotkovskou rukou pokračuje v této podbízivé proněmecké politice. Proto se nemůžeme divit, že pan Poche v naději usiloval o to stát se ministrem zahraničních věcí ČR a poté, když o ni přišel, zřejmě fedruje svého bývalého asistenta, pana T. Petříčka, do funkce ministra zahraničí.
A tak kruh se nám uzavírá. Ministrem zahraničí se nyní stal pan T. Petříček. Bude-li mu dovoleno, aby svou orientaci rozvinul, naše zahraniční politika bude dále pokračovat v dosavadním kurzu. Pro takovou lehce získá podporu nejen pana J. Hamáčka, ale i, jak jsme přesvědčeni, celého tzv. Demokratického bloku. STAN, TOP 09 i KDU mu budou oporou. I pan K. Schwarzenberg bude jistě s touto zahraniční politikou spokojen. Není to zase až tak dávno, abychom na jeho hrdé vyjádření, že se necítí být Čechem, ale že je Böhme, učiněné jedné německé novinářce v době, kdy byl ministrem zahraničních věcí, zapomněli.
Na rozdíl od uvedených představ o zahraniční politice se domníváme, že by neměla být nějak silněji vázaná na Německo. Měli bychom obnovit blízké přátelské vztahy s našimi dřívějšími tradičními spojenci. Nesmíme zapomínat, že nám nejbližším národem jsou Slováci, Srbové. Rovněž další státy V 4 musí hrát v naší zahraniční politice důležitou úlohu, Polsko i Maďarsko. K Rusku, které je největším slovanským státem, citlivě hledejme též konstruktivní vztah. Naše zahraničně polická orientace musí být vyvážená. Je hrubou chybou se blíže vázat k jedné či druhé mocnosti. Máme historické zkušenosti. Čerpejme z nich!
Pokud nám někdo bude tvrdit, jak vynikající vztahy jsou mezi námi a SRN, prověřme v praxi jejich kvalitu. Německo nám dluhuje cca 3,5 bilionu dnešních korun, žádejme o jejich uhrazení! Že někteří němečtí politici se nepřípustně vměšují do našich vnitřních záležitostí, je známo. Psali jsme o tom již vícekrát. Žádejme, aby se to neopakovalo! V nedávné době jsme byli ze strany některých německých politiků svědky jejich neurvalých protičeských útoků. Žádejme diplomatickou cestou o vysvětlení takovéhoto počínání a o řádnou omluvu! Německá menšina u nás má privilegované postavení. Na základe principu vzájemnosti požadujme, aby Čechům, kteří žijí v Německu byla poskytnuta menšinová práva stejná, kterým se těší německá menšina u nás. Je ještě více věcí, které nás tlačí na srdci, ale víme, že vše najednou požadovat nemůžeme. Budeme rádi, když o uvedených otázkách začnou diskutovat diplomaté, když diskuse o všem uvedeném budou běžně probíhat v médiích, svobodně, bez tlaků a jakékoliv cenzury.
Co z uvedeného pan ministr zahraničí T. Petříček bude asi považovat za důležité? Uvidíme! Lze však důvodně předpokládat že se zařadí do skupiny předcházejících ministrů zahraničních věcí, počínající panem K. Schwarzebergem. Nad jejich činy nám zbyly jen oči pro pláč. Chudák prezident Edvard Beneš. Ten úřadoval v Černínu celá léta. Proto se cítil na Loretánském náměstí původně jako doma. Ale když vidí, co se již léta na MZV všechno děje, přepadají ho pravděpodobně starosti, které míval v předmnichovských a mnichovských dnech. O novodobé Mnichovany nemáme nouzi, bohužel. J. Skalský
Kam vede první cesta nového ministra zahraničních věcí ČR? Do Německa!
Pan ministr Tomáš Petříček nás nezklamal. Jede na jednání s šéfem diplomacie SRN, panem Heiko Maasem. Nic jiného jsme od něj ani nečekali. Rovněž tak i vedení ČSSD a ústavní činitelé, kteří se aktivně podíleli na jeho jmenování ministrem zahraničím, nemohou být překvapení.
Musíme si říkat pravdu bez ohledu na tzv. politickou korektnost. Proto nám nezbývá nic jiného než pana T. Petříčka označit za zřejmého germanofila.
Vzhledem k tomu, že pan T. Petříček byl nominantem ČSSD, je třeba především tam hledat důvody toho nešťastného kroku. Když si uvědomíme, jakou politiku prováděla dřívější sobotkovská vláda ve vztahu ke SRN a k SL, když si uvědomíme, že pan J. Hamáček je pouze pokračovatelem této politické orientace, pak ministrem zahraničí se mohl stát buď pan M. Poche, ale odpor proti němu byl tak silný, že se stal nepřekonatelný, nebo pan T. Petříček, bývalý asistent pana Pocheho. Je jen otázkou, zda zvolené řešení je pro republiku lepší.
Jak řešit vzniklý nový problém? Rozhodnutí je na ČSSD. Domníváme se, že konečně z vedení této strany by měli odejít všichni ti, co se podíleli na formulování a provádění sobotkovské politiky, která stranu přivedla až na samé dno existence. Potom můžeme doufat, že sociální demokraté s novým vedením budou upřednostňovat zájmy republiky a českého národa a přestanou tak být stranou germanofilní. Nová politika pak bude potřebovat i nové lidi. -red.
Retro připomenutí: Rozhodnutí soudu o Peroutkovi... O tom média mlčí…
Oldřich Suchoradský
11. 10. 2018
Tak se dívám, jak si „Pražská kavárna“ zase jednou naběhla ve svém nenávistném tažení proti prezidentovi Zemanovi, kdy soudce výroky Ferdinanda Peroutky označil za antisemitské. Jistě si naši občané pamatují, jak vyváděli představitelé „Pražské kavárny, když prezident Zeman o Ferdinandovi Peroutkovi řekl, že četl jeho článek, v němž údajně napsal, že „Hitler je gentleman“. Toto Peroutkovo údajné prohlášení se sice nikde nepodařilo dohledat, ale zato se dostaly na světlo světa jiné Peroutkovy výroky jako:
"Každý organismus brání se otravě cizí látkou. Lze předpokládat, že roztok židovského elementu v německém životě byl tak silný, že na to německý organismus reagoval jako na otravu.“
Toto napsal Ferdinand Peroutka v Přítomnosti 22. února 1939, odkaz zde: https://www.pritomnost.cz/ archiv/cz/1939/1939_22_2.pdf
Další průšvih je v tom, že tato slova Peroutka napsal 22. února 1939, tedy ještě před obsazením naší země německými nacisty, že tedy neměl vůbec žádný důvod něco takového napsat. Tehdy ještě nemohl vědět co nastane a pokud něco takového napsal, tak to musel napsat z vlastního přesvědčení a ne z donucení. Osobně obdivuji odvahu předsedy senátu Tomáše Novosada, že článek nazvaný „Češi, Němci a židé“ označil přímo za antisemitský a podle něj v něm Peroutka použil i vyloženě rasistické obraty jako „cizí látka“ a „otrava z židovského elementu“ nebo stereotypy o tom, že bohatí Židé ničili Německo a Rakousko.
Umím si představit, jak „Pražská kavárna“, která si bohužel přisvojila naše mainstreamová média začne opět vyvádět a napadat tento rozsudek. A vnučka Ferdinanda Peroutky Terezie Kaslová z tohoto případu odejde s větší ostudou, než kdyby se nenechala přimět Pražskou kavárnou k podání žaloby na prezidenta Zemana. Dokazuje to i její reakce, kdy výroky soudu označila za větší urážku než výroky prezidenta, a zvažuje proto dovolání. Pro Prezidentskou kancelář rozhodně bude menší ostudou omluvit se za výrok, že Ferdinand Peroutka nenapsal „Hitler je gentleman“, než jakou ostudu z rozvíření tohoto případu má vnučka Ferdinanda Peroutky s celou „Pražskou kavárnou“. https://zpravy.aktualne.cz/ domaci/vyhrali-jsme-3-1- raduje-se-mynarpo-rozsudku-o- peroutkovi/r% 7Efa318f9070f111e68afb00259060 4f2e/
Velice ostudné totiž byly i oslavné výroky Ferdinanda Peroutky na adresu Adolfa Hitlera v Přítomnosti z 26. dubna 1939, kde Peroutka napsal- cituji:
"Německá říše oslavila padesáté narozeniny svého Vůdce Adolfa Hitlera způsobem, který odpovídá všem oněm pronikavým úspěchům, jež tento muž za pouhých šest let své vlády svému národu přinesl. Jak dnes věci stojí, nemají Němci nikoho, koho by ve své Walhalle, ve své galerii národních hrdinů postavili výše. Odčinil v rekordním čase většinu následků německé porážky před dvaceti lety, ze státu, o jehož mínění se versaillští vítězové po mnoho let jen nedosti upřímně a nedbale zajímali, učinil stát, do jehož hlavního města putují ministerští předsedové všech ostatních evropských států, považujíce jaksi za dosti přirozené, že jim jest jíti za ním, ne jemu za nimi, známé tři spěšné návštěvy britského ministerského předsedy u hlavy německého státu jsou sensací světových dějin„ německý Vůdce stanul na onom významném rozcestí, kdy snad z vůdce národa stává se vůdce národů, zbavil západní mocnosti spojenců a vasalů v této části světa.“https://www.pritomnost.cz/ archiv/cz/1939/1939_26_4.pdf
26. dubna 1939 již naše země byla obsazena německými nacisty. Zajímavé je, že po jeho redaktorce Mileně Jesenské, která nacistické vězení nepřežila, nyní, jak se říká ani „pes neštěkne“. Ale jako „hrdina“ je „Pražskou kavárnou“ stále líčený pouze Peroutka. K tomu jen dodám: Takové pokrytectví je pro „Pražskou kavárnu“ typické, což již prokázala, když sprostě mluvil Schwarzenberg, tak to označila za projev aristokratické noblesy, kdežto u prezidenta Zemana to samé, za projev buranství.
A já děkuji předsedovi senátu Tomáši Novosadovi, že si zachoval zdravý rozum a dokázal usadit agresivní představitele „Pražské kavárny“, kteří popírají naprosto srozumitelně napsané Peroutkovy antisemitské výpady proti židům.
Před časem toho bylo všude plno a novináři i politici se mohli přetrhnout ve zjišťování "pravdy"... opravdu zvláštní, že na to Česká televize a další hlásné kavárenské trouby nereagovaly.
Dostal jsem od kolegy - historika a nemohu nevystavit.
Olda Suchoradský
F. Peroutka a tzv. sudetští Němci
V článku „Poúnorový čs. exil, Němci odsunutí z Československa a F. Peroutka“ jsem se do značné míry věnoval vztahům a jednáním mezi Ferdinandem. Peroutkovu, členem Rady svobodného Československa. a od roku 1950 šéfem vysílání Svobodné Evropy pro Československo, s představiteli tzv. sudetských Němců, kteří právě v něm objevili významného exilového činitele, jenž nejen chápal jimi sledované cíle, ale byl i některé z nich připraven akceptovat. A tak se F. Peroutka fakticky postavil proti oficiální linii Rady svobodného Československa, která stála na stanovisku, že odsun Němců z Československa je definitivní, nezměnitelný, rovněž tak jako státní hranice jednotného a nedělitelného Československa.
F. Peroutka v jednání se sudetoněmeckými emisary pokračoval i tehdy, když mu jeden z nich, Paul Fiala, reprezentant dr. Lodgmana v Americe, řekl, že sudetoněmeckým programem je vytvořit „federativní stát Čechů a Němců“ v němž by se střídali čeští a němečtí prezident. F. Peroutka, jak sám již dříve prohlásil, si konečné uspořádání v republice bez Němců nedovedl představit. Byl si vědom, že tyto jeho názory v exilu jsou ojedinělé, a proto při nejrůznějších konzultacích se sudetskými Němci zdůrazňoval, že jedná jen za svou osobu.
Ale i tak sudeti v tomto jednání viděli pokrok proti dřívějšímu stavu, kdy jediným partnerem pro ně byl fašizující generál Lev Prchala se svou pochybnou družinou, v níž vyčnívali kolaborantští Vlajkaři. B. Posselt ve svém projevu na 61. sjezdu odsunutých Němců z Československa, zdůrazňoval „historický“ význam Wiesbadenské dohody, uzavřené dne 3. srpna 1950 mezi sudetskými Němci a svobodnými Čechy v exilu, reprezentovanými, jak říká B. Posselt, vlasteneckým českým generálem Lvem Prchalou. A dokonce i později se vyznával z toho, že při česko-sudetoněmeckých jednáních na vysoké úrovni by si velmi přál, aby tato dohoda byla brána v potaz, minimálně orientačně.
Není divu, generál Prachala udělal sudetům, co jim na očích viděl. Nakonec to bývali oni, kdo mu pomáhali, když se ocitl ve finanční tísni. Bratrství vzniklé mezi Lodgmanem von Auen a generálem je i posmrtně viditelně. Oba pánové leží v hrobech vedle sebe na Lesním hřbitově v Mnichově. Toto zvláštní přátelství odrážela Wiesbadenská úmluva. Co nám ve zkrácené podobě říká?
„Obě strany považují návrat sudetskoněmeckých vyhnanců do jejich domoviny za spravedlivý a tudíž samozřejmý.
Jsou si vědomy toho, že k tomuto návratu muže dojíti teprve tehdy, až také český národ bude osvobozen. Proto učiní vše, aby jeho osvobození bylo uskutečněno.
Obě strany odmítají uznati vzájemně kolektivní vinu a v důsledku toho zavrhují myšlenku na pomstu, naproti tomu však požadují náhradu za škody, jež utrpěl jak český, tak sudetskoněmecký lid, stejně jako žádají potrestání duchovních původců spáchaných zločinu i jejich výkonných orgánů. Obě strany považují toto opatření za nezbytné, protože události posledních desetiletí by znemožnily přátelské soužití obou národů, pokud žije dnešní generace, v níž jsou pachatelé i oběti těchto zločinu na majetku i na životě.
Ani při nejlepší vůli by nemohla vymizeti vzpomínka na tyto události z paměti obou stran, pokud nebude u obou národů odloučena ona část, jež je zatížena těmito zločiny. Potrestání těchto zločinů patří - podle názoru obou stran - vždy vlastnímu národu, poněvadž to nebyly zločiny jen na druhém národě, nýbrž i na národu vlastním, jimiž byla těžce poškozena pověst a vážnost každého z těchto národu v očích slušných lidí.
Obě strany jsou za jedno, že o konečném státně-politickém uspořádání rozhodnou oba národy ve smyslu ustanovení bodu 2, a to jakmile bude osvobozen český národ a jakmile se vrátí sudetští Němci do svých domovů. Aby mohly býti vytvořeny předpoklady nového soužití obou národů, které v průběhu tisíciletí žily v nejužším svazku a také v něm v budoucnu žíti budou, dohodly se obě strany, že k tomuto účelu ustaví Federální výbor. Obě strany budou v tomto výboru zastoupeny rovným dílem.
Tento návrh podléhá ratifikaci jak ze strany Českého národního výboru v Londýně, tak Pracovní pospolitosti k ochraně sudetskoněmeckých zájmu v Mnichově. Text tohoto návrhu - až do té doby přísně důvěrný - bude zveřejněn po ratifikaci.“
Wiesbadenská úmluva sice sudetům dávala, co chtěli, ale jejich těžkým problémem byl smluvní partner. Ten se netěšil žádné úctě v čs. exilu, ba právě naopak. A tak se jim F. Peroutka jevil jako dar z nebe. Jen aby ho ještě dotlačili k podepsání nějaké podobné úmluvy. To se však nestalo. Zřejmě největší závadou bylo, že F. Peroutka nebyl představitelem žádné exilové skupiny a ani nikdy ji nevytvořil. Možná můžeme říci, díky Bohu! Dr. O. Tuleškov
K programovým cílům „sudetoněmeckého landsmanšaftu“
Není tajemstvím, i když se o tom moc nepíše, že k základnímu cíli SL patří „návrat do vlasti“. Nejde však o jednotlivé landsmany, ale o celou národnostní skupinu, která by se po návratu „transformovala“ v druhý státotvorný národ a s národem českým by vytvořila nový, zřejmě složený, státní útvar. Po návratu by se sudeti zajímali i o restituce majetku či náhrady škod. Jak by byli úspěšní, je otázkou. V rámci SL samozřejmě jsou i jiné představy o budoucnosti „Sudet“. Jeden programový bod zdůrazňuje, že o landsmanech a Sudetech je možné rozhodovat jen s jejich souhlasem. A v souladu s uvedeným vznikly i další alternativy. Tzv. Sudety mohou být samostatným územím v rámci EU nebo součástí SRN.
Landsmani dobře ví, že své programové cíle, zvláště ty nejdůležitější, mohou dosáhnout jen ve spolupráci s českými germanofily a sudetomily. Na tyto působí ve prospěch SL i někteří němečtí ústavní činitelé, včetně kancléřsky SRN, paní A. Merkelové, jak o tom veřejně mluvil na jednom sjezdu i B. Posselt.
SL měl a má jasno. Určité české politické strany se těší jeho pozornosti. V posledních letech na sjezdech landsmanů odeznívají úvahy o tom, kolik procent českého obyvatelstva představují zástupci politických stran, přítomní na sjezdových jednání. A to procento je pro české vlastence značně znepokojující. Všichni dobře víme, že hlavní spolupracující stranou se SL byla původně TOP 09. V současnosti nejsilnější sudetofilní stranou je KDU, která v komunálních volbách, dokonce však i v senátních, získala významné pozice. Velice pozitivní vztah k SL má i STAN.
V některých místech, kde vyhrály volby uvedené strany, i když „moudře“ často vystupují v koalicích pod nejrůznějšími jmény, rostou noví Vokřálové. Nejznámější z nich je Jan Čižinský, jehož iniciativa Praha sobě byla tak úspěšná, že její šéf mohl uvažovat i o postu pražského primátora. Pro tohoto pána, který zatím je jen starostou Prahy 7, sudeti, kteří nás mohou obohatit, nejsou jen minulostí, ale i přítomností a budoucností.
Tyto strany patří mezi „přátele sudetské věci“. Z hlediska dalšího vývoje česko – sudetoněmeckých vztahů je však velmi důležitá i ODS. Komu náleží srdce pan P. Fialy, předsedy ODS, je jasné. V rámci této strany však působí i síly, které s jistou rezervou můžeme označit za vlastenecké. Ke střetu těchto tendencí může dojít, zatím však koexistují a společně posilují.
Tento základní trend silně podporují média hlavního proudu v ČR. I když neradi, musíme přiznat, že jsou, zvláště ČT, do určité míry úspěšná. K pomalým posunům ve prospěch sudetů v republice dochází. Mladší generace po této cestě kráčí bez velkých problémů. Škola a média jim vymyla hlavy, aniž by jim dala šanci svobodně se rozhodnout mezi téměř nepozorovaným překabátěním nebo další existencí českého státu. A co vlastenecká hnutí? Místo aby hledala k sobě cestu, spíše se vazby mezi nimi uvolňují. I prostá spolupráce, spočívající v přejímání textů, je problémem. O koordinaci, alespoň v době zvýšených politických aktivit, ani nemluvě. Zdá se být nedosažitelná. V tom smyslu působí i lidé, kteří jsou „sudetoněmecké víry“, aniž bychom to věděli. Další a další rozvolňování vztahů mezi vlasteneckými organizacemi pokračuje. Některé zanikají nejen přirozenou cestou. Vlastenecké fórum, které se při první volbě prezidenta republiky osvědčilo, se nyní jeví jako víceméně salonní subjekt. Jeho skutečné aktivity zdaleka neodpovídají jeho možnostem.
Pokud naše vlastenectví budeme vyjadřovat jen schůzováním, velkými slovy, prohlášeními, a nikoliv každodenní činností, zahrnující i „malou“ práci, bude naše pomoc republice i našim národním interesům málo platná. Dosud jsme „dědictví otců“ neprohráli. Pokud však sami sebe rychle nezměníme celkově k lepšímu, může se tak stát. Dr. OT
Finanční příspěvek
Jako každý rok v tuto dobu prosíme vás, vážení přátelé, o finanční příspěvek. Doporučujeme, aby činil, v závislosti na vašich možnostech, minimálně 400 Kč. I v příštím roce předpokládáme, že dostanete celkově asi 50 titulů v brožurkové formě. Poštovní poukázky jsme přiložili. Děkujeme moc za vaši podporu. Od června nedoplňujeme náš web. Chybí nám webmistr, přestože se snažíme spolehlivého člověka získat. I s překlady z němčiny máme nyní velké problémy. FB však je hojně vyhledáván. Jeho návštěvnost dosahuje asi kolem 3 tisíc hostí denně. Těšíme se na další spolupráci, která je předpokladem pro dosahování cílů, jež společně sledujeme.–red.
Přejeme vám, vážení přátelé, a všem lidem dobré vůle, milostiplné Vánoce a Boží požehnání v novém roce.
Redakce: J. Skalský Připravil: dr. O. Tuleškov
Vydává PÚV Křesťanskosociálního hnutí. Uzávěrka tohoto čísla byla 24. října 2018.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz
E-mail: vydavatel@seznam.cz
Facebooková adresa:https://www.facebook.com/pages/%C4%8Cesk%C3%A9-n%C3%A1rodn%C3%AD-listy/490810227709170?ref=hl